Rubrika 'Turecko'

Tajemnym Kurdistánem s mrazem v kalhotach

Turecko - 1. Prosinec 2006

Nasleduje prepis z meho papiroveho cestovniho zapisnicku. Od Turecko-Iransky nepruchozi hranice zpet po hlavni mesto Kurdistanu v Turecku Diyabarkir:

I nemozne je mozne prekonat.

To ze ti nekolik lidi rekne, ze hranicni prechod Kapikoj Turecko-Iran neni mozne prejit, ze tam nejezdi auta a ze musis zpatky 400km atd.. Z Vanu na par stopu jsem se dostal do oblasti skoro bez civilizace v polozasnezenych horach. Nebylo uniku. Kdybych tam mel nekde prespat, zas bych skoro umrznul kuli mizerny alimatce. Posledni stop az na hranici se zastavkou pro benzin u jednoho starika ve veelmi zapadle mini vesnicce s par domama uplacanych z hliny, me ten tipek hodil az na hranici, kde jediny co ji muze projet je vlak. Samozrejme chtel nakonec po me para para (penize), coz jsem tak nejak cekal, ale doufal jsem ze kuli jeho peknemu autu a skutecnosti, ze v Turecku nikdo para para nechtel, ze k tomu nedojde. V kapse jsem mel stejne jen jeden milion. Rict mu ze v Turecku za stopa zatim nikdo prachy nechtel mu nestacilo a chtel me odvist na policajty. Celý článek

Islam zhurta v Sanli-Urfa

Turecko - 25. Listopad 2006

Posledni stop do Tureckeho mesta Sanli-Urfa byl krajne neobvykli. Sofer kamionu, kurd, nekouril. Pred tim nez me v noci vysadil na predmesti Urfy mi blesklo hlavou. “Ty vole Michale, 3 dny jses v Turecku a jeste jsi si nesmenil ve smenarne jedinou tureckou liru za americky kolace!!”. Sofera jsem poprosil o jednu tureckou liru na dolmuze do centra, ikdyz jsem sel nakonec pak pesky. Svolil a muj dolar na na oplatku odmitl.

Celý článek

Turecko - ráj stopařů a muslimske pohostinosti

Turecko - 20. Listopad 2006

Zamlzenou a mrazivou noci z Bulharsko-Turecky hranice v Kapikule uz zadny kamion nejel, tak jsem zachrapal na stejnem miste, jako kdyz jsem jel pred dvema lety z Iranu s Honzykem. I pres spacak do hor, termo triko, fleesku a goracovou bundu mi teplo zrovna moc nebylo.

Zeme Allaha, caje a pohostinosti

Sobota. Z hranice jsem dojel s tuřinem jmenem Osman kousek za Istanbul. Pozvani na cajiky, obidek a cigara je pro Turky asi tak typicke, jako kdyz jse v Cechach jde na “jedno” pivo. Stop za Istanbulem je uzasna vec. A jeste uzasnejsi je ze v noci jsem stopnul pres deset aut, ktere jsem nasledne nechal ja blbec odjet. Stopujes, zastavi auto a jede treba do Antalye k mori, pak zastavi auto a jede stovky kilometru na sever Turecka. Je to opravdu dobry, ze si takhle muzes vybrat skoro libovolnou hodne vzdalenou destinaci v Turecku. Ale do te moji stale nikdo nejel. V Rumunsku jsem byl pri stopovani dost nastvanej a na vsechny jsme se akorat mracil. Tady jsem se na vsechny vysmate gebil jak idiot a zastavovalo jedno auto za druhym. A vubec nezalezelo na tom, ze byla noc a ze jsem stopoval uprostred dalnice. Celý článek