Jiho jizni Indie
Indie - 18. Březen 2007
Na konci Indie v Kanyakumari
Pomyslim na tisice odstopovanych kilometru v kamionech, namacknuty na zadnich sedadlech aut, spic za kerem mezi hovnama u dalnic, skliceny v joga pozicich na nocnim sedadle autobusu ci jako kosticka tetrisu zapadly v druhe upocene tride indickeho vlaku. Nic me v ceste nezastavilo a konecne stojim na nejjiznejsim cipu Indie. V myslenkach a vzpominkach bloudim jak jen to je mozne se pozemi, s minimem penez cestovat az tak daleko. Ani nevadi, ze jizni cip Kanyakumari je spinava dira se sochou a templem na kusu sutru jiznim smerem na rozbourenem mori. Dokazal jsem to. Jsem tady. Az ted mi to doslo. A pluju lodi kolibajicima se vlnama jeste jizneji, abych si buhvi proc slapnul na kus sutru a mohl vam vypravet o jiho jizni indii.
“Preci v Kanyakumari musi byt neco vic” pomyslel jsem si a vydal se na pruzkum smerem za vycnivajici vezi kostela podel rybarskeho pristavu posetych spleti rybarskych siti a drevenyma skunerama.
Cetne zpole lidmi plne kostely podel pobrezi, zanechali jako vizitku krestanske misionarske vypravy pri objevitelskych cestach novych kontinentu.
Krestan byl i mistni vyslouzili rybar jmenem Amal Raj, jez kdyz jsem bloudil vybledlyma ulickama, pozval mne Raj k sobe domu na ryzovy dlabanec a prezentaci fotek svych pribuznych. A jelikoz vim, ze jsem v Indii, kde vas malokdo pozve k sobe domu, prijal jsem pozvani s velkou radosti. Pri jidle jsem pozrel i casti ryb, kterych bych se ani nedotkl a pozoroval, jak Raj uplacal rukou z ryze a masa kouli o velikosti tenisaku a tu vzapeti naraz hodil do ust a vesele sezvykal. A kdykoliv se usmal, slunce jakoby zarilo dvakrat vice.
Vanek za soumraku slunce
Prekvapeni cekalo pri opousteni jiho-jizni Indie v 30 vagonove zeleznicni souprave. Vzdy me bavi za jizdy vlakem pozorovat ubihajici krajinu misto zpoza usmudlaneho zamrizovaneho okenka z sirokouhleho displeje otevrenych dveri na konci vagonu. Ruda hudba zapadajiciho slunce pokryla, jako v africkem safari jen s rozdilem pretekajici zelene, plochou kerovitou krajinu s nizkymi siluetami kopcu v pozadi. Vlajicimi vlasy bylo citi stejny vitr, jez roztacel vrtule desitek bilych obelisku vetrnych elektraren. Afrika; zemepisna vyska stejna jako ve stredni africe. Nejradeji bych z jedouciho vlaku vyskocil a v te nadherne krajine zustal, ale koleje jsou vyse nez krajina, proto je zapad slunce vice epesnejsi.
Jiho-jizni Indii jsem spatne pochopil. Nebylo dulezite ani zajimave hledet dale na jih a prazdne more. Otocit se o 180stupnu a podivat se zpet. V tom byloa pointa. Vzhuru na severo sever!
