V hrejive naruci Pushkarske spirituality

Fotograficky, Indie - 27. Leden 2007

Hindu attending puja

O Pushkaru, mem nejoblibenejsim miste z cele Indie

Male partisicove mestecko v spici pousti. Obklopene ze vsech stran vysokymi kopci. Z okolnich kopcu bdi hindu-temply na posvatne poustni jezero v samotnem stredu vesnicky Pushkar. Jezero kolem dokola obklopuji hindu ‘ghaty’. Ghaty jsou schody do jezera, na nichz hinduiste vykonavaji puju (modlitbu doprovazenou ocistnou koupeli ve svatem jezere). Rika se, ze Pushkar je hned po Varanasi druhe nejsvatejsi mesto Indie. Pro mne osobne, Pushkar znamena nejspiritualnejsi misto v Indii vubec. V nasledujicim clanku se dozvite, co se stalo, ze tomu tak je.

Nocnim rozbitim motorky, me kroky dorazily do nove postaveneho slusneho hotylku za, i na Indicke pomery, smesnych 70 rupii (35 Kc). 10dni jsem v cely hotel obyval pouze ja a nikdo jiny. Dny pozorovani puj u jezera, naslouchani byti modlitebnich zvonu, pozorovani neuveritelne rozmanitych barev v ulicich a popijeni lahodneho horkeho mleka z buffala s kremem na povrchu, pri za petardami bouchajiciho svatebniho pruvodu. Privonet si k barvam a ochutnat sladky zivot na ulici, se stal ritual po prijezdu do kazdeho noveho mista v Indii. Stejne tak, jako se prokousavat do ‘hinduismu’, jez nejsou jen knizky plne duchovnich poucek k filosofovani. Hinduismus, to je kazdodenni praxe, ci lepe receno zpusob zivota. Od svitani do soumraku.

“God sent me for you!”

Desateho dne jsem zrana opet obchazel ono posvatne pushkarske jezero. Nez me kroky dopadly k mostu pratelstvi, jez spojuje dva brehy jezera, materialni a spiritualni, vsiml jsem si jednoho nikterak zvlastne obleceneho ’sadhua’. Sadhuovi pruhledne bile sklenene oci, kteryma bylo videt hodne hluboko do jeho karmy, mne velmi zaujaly. Rozhodl jsem se chvili bile fousateho sadhua pro fotku sledovat a jit potichu za nim. Po chvili se sadhuovi kroky zastavily uprostred mostu spolu s mejma. Podival se mi do oci. Stacilo pouze zvednout fotak, cvaknout a jit dal. Misto toho jsem udelal neco, co zasadne pri foceni nedelam. Zeptal jsem se ho jestli mohu udelat jeho fotku.

“Nejsem krava, ci pamatka na foceni! Proc me chces fotit?!”, odsekava mi tvrde.

“Vase oci toho rikaji o vas velmi mnoho. Vic nez si myslite.” odpovidam mu.

“Nechci aby kdokoliv videl mou fotografii. Nejsem krava na ukazovani”.

“Nikdo ji neuvidi”, slibuji mu.

Sadhu necekane svoluje a cvakam rychle momentku.

Pokracujeme spolu pomalim krokem dale po moste na spiritualni breh. V hloubi duse vim, ze rozhovor jeste neskoncil. Vyptava se odkud pochazim.

“Prijel jsem z Cech po zemi do Indie za par tisic rupii. Zanechal jsem dobre placene prace, skoly a kariery. Opustil na cas rodinu i pratele a vzdal se vztahu s prekrasnou divkou.”

“Potom jsi take sadhu.”

“Tak jsem si nikdy nerikal.”

Pokracovali jsme dale v rozhovoru na jina temata. O duchovni ceste, nabozenstvich a guruech.

Jezero jsme obesli spolecne jednou, dvakrat, petkrat. BabaHodina plynula za hodinou, slovo za myslenkou. Z rana bylo poledne a z poledne noc plna zarivych hvezd nad poustnim svetem. Kdyz jsme neobchazeli kolem jezera, sedeli sadhu a cesky stopar spolu na ghatu a spolecne menily myslenky a ideje. Neuveritelne porozumeni na stejne vlne.

Sadhu jmenem baba Saraswati nebyl jen tak socka z ulice. Vystudoval inzenyra na architekture, zalozil rodinu a vychoval dva syny. Kdyz poznal, ze je cas, opustil vse a vyrazil na drahu sanjas sadhu pro vymameni se ze ’sansary’ (nekonecne se opakujiciho kolobehu zivota a reinkarnace). Dulezite bylo, ze nehulil charas jako vetsina sadhu. (kazdy zapadak si predstavuje, ze sadhu znamena oranzovy hadr a nacpany chillum k prasknuti hashishem. Pritom myslite, ze by se Buddha, Jesus ci Mohammad dostal dale nez k naplneni chillamu dalsim hashem?) Konecne opravdovy sanjas sadhu!

Baba se semnou setkal i dalsi dny. Nakonec jsem se i s baglem a spacakem presunul k babovi na ghat, na zbyvajici dny. S vyhledem primo na jezero. Bez odlouceni jsme spolu travili mysticke 4 dny. Priznal se mi, ze by nikdy nikomu ani za miliony nedovolil udelat jeho foto a posleze s nim zustat. Parkrat za den nam koupil z almuzen caj. Nikdy si ho nenechal odemne zaplatit. Ikdyz jsem zkousel dat prodavaci par rupek prvni. Baba na prodavace vykulil oci a zatroubil neco v hindi. Prodavac bleskem capl babovi rupie. Jeden mi babovou zatroubeni prelozil: “Jestli si vemes jeho penize, tak te zakleju!”

Tri poutnici

Pri jedne rozpravovaci obchazce pushkarskeho jezera, se mezi nas u ghatu, ani uz nevim jak, pridal predposledni den treti poutnik. Bohaty radjputsky (predposledni nejvyssi hinduisticka kasta) 22lety synek velkeho obchodnika z Dehradunu. Jmenem Vivek Singh Thakur. Asi diky babovi, se Vivek potom stal jedinym indickym pritelem, kteremu se da opravdu verit.(Kdo byl v Indii vi, ze ani radoby Indyckym kamaradum se verit neda ani nos mezi vocima). A tak lezeli posledni noci sanjas sadhu, rajputsky synek a stopar z cech venku na ghatu. Sadhu cekala cesta na ‘Kumbh Melu’, coz je kazde 4 roky setkani statisicu sadhu a babu z celeho sveta. Doted lituju, ze jsem se drzel planu jet na jih a na festival Kumbh Mela blbec nejel. Vivek jel po mesici zpet za rodici, kteri ho uz shaneli.

Posledni noc na ghatu, kdyz uz Vivek spal, baba se hrancivimi oci na mne podiva a povida: “Toto cele neni nahoda. Ted vim, ze buh me poslal sem, pro tebe! Jeste jednou se potkame v Utranchalskych horach. Tam bude klid na dalsi rozhovory.”

Doslo mi, ze se chtel stat mim zivotnim guruem. Sanjas sadhu ma vetsinou pouze jednoho studenta za zivot. Prvne dojetim, posleze stale nechapajicne jsem uz jen mlcel a pozoroval, jak se mesic odrazi na jezere a z dali noci hrka velbloud.

“OM”

Hindu attending puja

Pushkarsky zaver

Do Indie jsem nejel kuli tomu, abych se zavrel do ashramu ci klastera a dosahl tam spiritualniho osviceni. Protoze kdyz uz nekdo jde na jistotu, zaplati za pobyt a uceni, zpravidla toho i dosahne, z casti ale i placebo efektem. Na zem mne srazi to, ze co vsechno se v Pushkaru udalo, bylo souhrou neskutecnych nahod, zazraku a kouzel. Nepocitam s tim, ze bych se podobne nahody dockal dvakrat. Nicmene doufam, ze babu Saraswatiho potkam kdesi v Utranchalskych Himalajich, sediciho na kameni, jak me jeho do bila sklenenyma ocima v mysli pozoruje. Stejne tak jako baba v meditaci pozoruje sve dva syny, kdyz chce vedet jak se maji.

A co vy kdoz jste byli v Indii. Jaky byl Vas dotek spirituality?

Článek četlo 4,215 lidí


Komentáře jsou uzavřené.