MISHOX Na cestě stopem po Asii

Prvne, jiho-indicky stat Tamil Nadu spada pod Indii ciste jen politicky. Bezny tamilec nemluvi hindi ani ingilish, ale jen tamilstinou. Tamilec se chodi modlit do architektonicky odlisnych templu, pripominajici spise africke do nebe vysoke pyramidy, vyzdobene na tisice barevnych sosek stovek hindu-bohu. V historii, nestejne od pyramid egyptskych, pri pohledu na vysoke temply tamilske mi probleskne, ze drive to byla stejne jen soutez vladcu ciste o to, kdo to ma vetsi (co, to si uz doplnte dle libosti). Neposledne radikalni tamilec z bombove skupiny ‘tamilsti-tygri’, by vsak videl tamil nejradeji jako samostatny stat.

Jiho-indicke jidlo je povazovano za nejlepsi v Indii vubec a ja nemuzu nez souhlasit. Thali misto na talir podavame na bananovy list a chutna nekonecne dobre (pridavaji vam tolik dokud neprasknete a to vsude!). Nakonec vonave thali zapijite horkou vodou. Coze, v tom vedru? Faktem ze horka voda pojidle pomaha mnohem lepe traveni nez studena cola.

A lepsi nez pit colu je z cerstveho kokosoveho orechu brckem vycucavat mirne sladkou kokosovou stavu na ulici. Predtim nez v kokosu vznikne tvrda kokosova dren, jak ji zname v Evrope, je vnitrni povrch kokosu pokryt tenkou kokosovou kasickou kokosalni chute, bez ktere se nedalo zit. Cerstvej kokos se stal mou novou zavislosti :)

Neposledne se tamilci lisi i zvykama. Kdyz tamilec vyjadruje souhlas, vrti pritom hlavou ze strany na stranu, podobne jako v Bulharsku. V Tamil Nadu poklidne bije druhe srdce jizni Indie.

Madurai - Ur milion admi

V Maduraii, 1 megovym meste, se zkoncentroval nejvyssi pocet tamilskych templu ve tvaru pyramid. Po templech pobihaji hindove s obetinami pro nespocitatelne bohy, cinkaji zvoncema, ci jen tak tise v meditacni hale medituji.
Po vstupu branou do chramoveho komplexu, vas pohledem zastavi zivy posvatny slon. Podejte mu rupii, tu slon chobotem vycucne a da vam pomazani chobotem po hlave. Pravdu rict, ze byl na retezu a byla to slonice.

Pri ceste po ulici k hotelu jsem si vsiml vycnivajici hlavy zpoza diry do kanalu uprostred silnice. Hodil jsem s cisticem kanalu rec. Manik cisti denne 10hodin kanaly, ve tme, se slabou baterkou, komplet od hoven za 100 Rupii (50Kc) na den. Historicky se takovy lide radili a smutne i pres mezinarodni tlak jeste dodnes radi do nejnizsi hinduistycke kasty “nedotknutelnych” ci “dalitu” jak si sami rikaji. Vysledkem je, ze vam na ulici ani nenaliji caj do sklenicky, protoze byste ji poskvrnili. Zkusil jsem jednomu ‘dalitovi’ i caj na stanku koupit: “Kdyz mu naliju caj, nikdo si uz caj odemne dal nekoupi” odpovidal mi majitel mistnakama oblibeneho cajoveho stanku v ulici.

Jinak Madurai je prijemne mesto. Nechal jsem si usit od krejciho dve kurty namiru, ktere byly vysledne NADmou miru (a urcite jsem za den tolik nezhubl), dal si v hotelu pifko za 100 Rupii, pozoroval indickou pivni scenu a pobyl s prvnim pohodovym amikem na Einfieldu. Nastava cas konecne vybalit rybarske nacini, ktere vezu az z cech a zajit si na ryby do Indickeho oceanu.

This entry was posted on Neděle, Březen 25th, 2007 at 19:00 and is filed under Fotograficky, Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.