MISHOX Na cestě stopem po Asii

Predstavte si, ze preletite letadlem pulku sveta do Japonska. Prostredi, kultura, nabozenstvi a lide vypadaji vturaz docista jinak. Nestejne bylo popojet moto-ryksou par desitek kilometru do opet vladou zapermitovane ‘tibetske uprchlicke vesnicky‘ citajici pres 7000 laskavych tibetanu. Pod slovem uprchlicky si ale nepredstavujte bidu. Uprchlicky trva od dob cinske invaze do Tibetu, coz uz bude brzy 60let. Indicka vlada vse ciste vystavela v tibetskem stylu ‘gomp’ (klasteru), vcetne odpadkovych kosu podel chodniku, ktere mistni tebetani odmitaj pouzivat. “Tohle nechapu” povida mi mistni 22lety mnich a ukazuje na zeleny kos. Odhazuje igelitovy pytlik na slizce smradlavou horu kousek od zelene plechoveho kose s velkym napisem ‘garbage bin’.

Stastny novy rok! Coze, v breznu?

V pravy cas na spravnem miste. To bude brzy moje motto. Nahodou jsem se ocitl v hlavni gompe cele oblasti, pri poslednim 10. dni pujy oslavy noveho tibetskeho roku dle lunarniho kalendare. Stovky rudych muziku s hlavami oholenymi, zasedlo naraz za tvrde hucici tibetske trubky, dunici bubny o rozmerech pneumatiky od kamionu, cinkajici modlitebni zlate zvonecky a predevsim stare modlitebni knihy nesouci mrucive tony nesmrtelne dharma-mudry. Puju vedlo nekolik vysoce postavenych a vyse posazenych lamu, kteri predcitali v pauzach plnou silou pro nespocitatelne publikum. A vubec nezalezelo, ze pri odchodu se museli opirat o dalsi dva mnichy. Mysl mnicha, oslavujiciho novy tibetsky rok, je narozdil od tela pevna a nezlomna.

Tibetska vesnice neupadne do klidu ani v noci. Nocni ticho v ulicich vyplnuji dunicne mrucive tony tibetstiny, to od desitek ucicich se mnichu. “Recitovani nahlas nam pomaha k lepsimu zapamatovani” vysvetluje mi mnich, ktery mne laskave vesnici provazel. A tak muzete dale slyset mrucive rytmy desitek osobnich koncertu, jak mijite ubytovny mnichu.

Neromanticke pribehy tibetanu, jez nenesou prislib rudeho roucha

Ne kazdy tibetan musi byt lamou mahayanskeho buddhismu. Horke byly prvni dojmy videt tibetany prodavat suvenyry ve Varkale, ci cistit hajzliky na tibetske ubytovne, jez jsem nelegalne pobyval. Zboril se tak muj dalsi archetyp, videni tibetanu pod jednim velkym svatym rouchem. A to nemluvim o hihnajicich se tibetankach v jeansech a sexi kratkem tricku. Na ‘poutni ubytovne’ (tak se to skutecne jmenovalo) jsem si pred spanim zasel do buddhisticke knihovny a nasledne pritom hodil rec s knihovnikem. Mladej kluk, oblecen do jeansu a cernyho pomuchlanyho trika, kouril beedeesko a ptal se mne na viza a praci v Cechach.

“Pred rokem jsem povysil z uklizece na knihovnika. Jako tibetan v Indii je pro me obtizne ziskat praci mimo tibetsky tabor. Tady mam jidlo, bydleni a plat knihovnika 1000 rupii (500Kc). Celou rodinu mam v Tibetu, kterym posilam cast sve 1000 vyplaty. Dotoho jeste setrim na letenku a viza do Anglie. Potrebuju do cech viza?” Pta se me 33lety Tsashi a dokuruje cele beedeesko natvrdo az za pomyslny filtr. Ani nejvetsi hindu-somraky jsem nevidel dokourit beedee az do konce. Pri cene asi koruny za 20 kusu beedee to nema nikdo zapotrebi. Nikdo az na Tsashiho, tibetskeho knihovnika.

This entry was posted on Čtvrtek, Březen 1st, 2007 at 20:00 and is filed under Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.