Bond. Hindi Bond
Indie - 4. Únor 2007
Po srdecnem rozlouceni s babou Saraswati, doprovazeneho pohlazenim obou jeho nohou, tak jak je mistnim zvykem k sanjas sadhu vyjadreni respektu, se presunujem busem, velbloudem a zase busem do mesta Udaipur. Loucim se posleze i s Vivekem, ktery na rozloucenou vypravi o magickych schopnostech velkikych sadhu. Slibuji, ze se spolu jetse v Utrancalu s Vivekem setkame.
Udaipur
Mesto bilych palacu s nadprumernem mnozstvi hotelu kolem komplexu rozlehlyh jezer. Mesto proslavene tim, ze se tu tocil James Bond “Octopusy”
S australanem jsem vyrazil na ovocny trh, kostovat nam zapadakum nezname druhy ovoce. Dotoho lahodny anarovy, jeste chutnejsi jako koktejl. Zkousim dalsi koktejly, ryze a jedno nepovedene thali. V ulicich se vsude kresli spousta miniatur, kde nektere trvaji i roky prace.
S palcem v noci na stopu
Indicky silnice, tezkej svet proi stopovani. Indove prostredkuji malem mnozstvi aut a kdyz uz nejake projede, tak nacpane k prasknuti. Nez sem sel na stopa zkusil jsem vlak, ten uz nejel a pak bus. Ty byly zase plny. Na nocni highway mi nikdo nezastavil, zakejklil jsem tedy kus od dalnice v kopci za krovim.
Rano otevru oci a prvni kdo na mne s pritroublim usmevem civi jsou tri velbloudi. Mistni farmar mne zve k sobe domu na chai, coz je na indii nezvykle. Rano s televizi zacvicil jogu a pak mne vyprovodil.
Chytam indicky kamion, ktery ma nesmirne prostorny vnitrek. Ricic sestou sebral par mistnich stoparu, zrejme funguje jako mistni hropmadna doprava. Odevsech vybral rupie, odemne vsak rupky nechtel a jeste me pozval na cajik. Baba nademnou urcite drzi ochranou ruku.
