Iranské probuzeni
Iran - 2. Prosinec 2006
Zahalene zeny v cernem, caj, perske koberce a vodni dymka. Tak si vetsina predstavuje Iran. Je to ale take rozmanita kultura mnoha narodu, kde Persie je uprostred Iranu obklopena Tureckou, Azerbajdzanskou, Arabskou a Balucistanskou narodnosti a kulturou. Zeme ve ktere jsou stale videt stopy Iransko-Iracke valky, pred ani ne 18 lety, pri niz padlo 1 milion lidi, prevazne na Iranske strane. Neni den kdybysi v televizi nepripomenuly hrdine padle bojovniky, alias ’sahidy’. Zeme kde je vam zlata visa karta k prdu, jelikoz Iranska ekonomie je svetu uzavrena. Zeme kde litr neochuzeneho benzinu stoji ani ne jednu korunu. Nejsmutnejsi ze vsecho je Iran zeme s nejmirumilovnejsi a nejpohostinejsimi lidmi, ktere s retezem kolem krku a s naplasti prespusu drzi striktni islamske statni zrizeni dle zakona sharia. Mezimost mezi Evropou a Asii. Geograficky zacina Asie za rekou Bospor v Istanbulu. Ve skutecne realite zacina prava Asie kdesi na vychode Iranu, kde pouste jsou jeji Hranici.
Iranske probuzeni v Tabrizu
Blazen by stopoval na zapadlou hranici a pak jel prvni tridou ve vlaku s LCD televizi a mekkou sedackou. Jelikoz to byla ale pouze vlakova hranice, nebylo jine cesty. Je se mnou Iranec, kterej sebou tahl nekolik velkych krabic a pytlu se zbozim, ktere jak jinak neni v Iranu dostupne. Na turecke strane Iranec vykladal policajtum jak je Turecko super demokracie. A na Iranske strane zase jak moc super je, ze je zase v Iranu. Tak nevim, ale asi mu taky nic jineho nezbyvalo.
Tabriz
Probudit se a uvedomit si, ze jsem v Iranskem Tabrizu bylo prijemne. Policajt me poslal do cekarny, ze si me tam zkontroluje. Cekam hodku, hodku a pul, stale nic tak mizim ven do ulic.
Zmena je to oproti liberarnimu Turecku markantni.Cerny bubaci, absence billboardu a do toho vseho spousta prdicich ‘Paykanu’. Paykan pycha Iranske automobilky, jez byla pred rokem po nekolika desetileti fungovani zrusena, kuli emisim a znecisteni.
Proslapavam prvni metry v Iranu , odhanim taxikare, kupuju Iranske cigarety - Brahminky, ktere chutnaji stale stejne. Tvrde a hnusne. Prvnim pokecem s delnikama si po dvou letech opet pripominam perstinu. Nachazim prvni (a v Iranu taky posledni) turist info se vstricnejma chlapikama. Hned serviruji cajik a ukazuji co kde vemeste je. “Mas pekny pohory, lozis?” pta se me. “Jo, jo. Pred dvouma rokama sme tu s bandou v Iranu lozili na Damavad. 5600m” “Tak to si spolu vecer vyrazime nakopec, kde je pekny vyhled na mesto, ok?” “OK!”
Obchazim mesity, ktere jsou vetsinou v rekonstrukci. Mrkam do bludiste bazaru, kde si davam snidani. Mix vajec s Iranskou plackou a cajik do plastoveho kelimku. U jedne mesity potkavam japoncika Naootoo, kterej jel temtyz vlakem, jen s tim rozdilem ze jel z Vanu v Turecku. Zakecavame se, beru ho do hotelu, kde prespavam a souhlasi ze si s nama na kopec vybehne taky. Jeho tata a pratata je prej nindza. A on ekolog.
Vyslap se nakonec se zapadem slunce v zadech na kopec povedl a byl prima. Super vyhled, pristavajici letadla bylo mozny videt primo ze strany kuli stejne vysce a vrcholek zdobil monument a horolezecka cajovna. Dostavam tip na horu Saberla a par dalsich mist co nejsou v pruvodci. Japoncikovi Naotoo se ve cvickach lezlo blatem a sutrama trochu blivno, ale zvladnul to statecne bez remcani. vecer si nas jeste horolezecky Iranec bere do Stredni skoly pokecat s profesorama. Zkratka pohoda.
Druhey den vyrazime s Naotem do parciku El-Goli. S rickama, kopeckem, fontanama a top class prazdnym hotelem uprostred. berem to busem a i spravne trefujem misto vystupu. Cestou kupuju tu nejstrasnejsi drogu ze vsech. ZAM ZAM Oranzovou limonadu. Ale o ni pozdeji. Parcik to je misty hezkej, cesta je zledovatela, po ceste behaji roztomile kocicky, ktere krmime susenkama a zamzamkou. Pri krmeni nas pozoruji Iranske kocicky s cernymi staky pres hlavu tak, ze jim je videt i praminek vlasu. Davaji tim najevo svuj nesouhlas. Revolucionarky. Zakecavam se s tureckyma studentama historie. Dovidam se ze persky je pouze stred Iranu a dal o Azerbajdzanskem vlivu , ketry ma nakrku vsechny ty krasne a jeste krasnejsi Iranske zdobene mesity.
S Japoncikama je vzdycky sranda. Predstavte si poflakujiciho se Japonce a Cecha parkem, sbirajici snih ze zeme, ktery nasledne polivaji ZamZamkou Orange limonadou a pochutnavaji si jakou dobrou zmrzlinu si to vyrobili. Nacez dotoho prisel tajnej policajt, kterej nas musel za kerem pozorovat. Za ty dva roky co jsem tu byl naposledy se tu atmosfera a utlak hodne uvolnil. Nechtel ani kontrolovat obsah nasich kapes, jen si cuchnul k ZamZamijasovi jestli v ni neni ilegalni a statem zakazany alkohol, mrknul na viza a zmizel zase nekam za krovi. Vecer byl naplanu nocni prejezd do Teheranu. Kupuju susenky a turectinou kecam s prodavacem. Iran je vskutku rozmanity.
Iranske autobusove linky
Iranske autobusove listky je kapitola sama o sobe. Vzdy existuje nekolik autobusovych spolecnosti, ktere vyrvavaji jmena mest. Do hlavniho mesta Teheranu jezdeji vsichni. V pruvodci je take veta, ze ze ceny za bus jsou pevne a nesmlouva se. Proto se snazim usmlouvat cenu za bus ze tri dolaru na jeden dolar. Porvavame, hadame se o cene. Kdyz uz to Iranec nevydrzi, tak se me pta: “Ty si opravdu myslis, ze se za jeden dolar dostanes do Teheranu? (Coz je asi 400-500km) “Jooo!!” odsekavam s usmevem. PLAC! A jede se za dvacet korun cca 500km.
