Rozvodněné dveře do Baluchistánu
Iran - 12. Prosinec 2006
Baluchistan bude pro vas asi neznami, tak jako byl ze zacatku pro me. Jestli si jeste pamatujete na vypraveni o Kurdistanu, narodu bez vlastniho statu, ktery se rozprostira hlavne v Turecku, Iraqu a Iranu. Podobne se veci maji i s Baluchistanem.
Baluchove, narodnost bez vlastniho statu a jejich nauznaly Baluchistan, zabira znacnou rozlohu hlavne v Pakistanu, potom ve vychodnim Iranu a jiznim Afghanistanu. Nikterak razantne bojuji za svou samostatnost. Nicmene tem z vysich vrstev by se samostatny Baluchistan, kuli sve znacne rozloze zamlouval.
Baluchove vyznacne odeni hlavne do shalvar kamizu. Jednobarevne kombo kosile a kalhoty. Sirokych kalhot s rozkrokem u kolen a dlouhe kosile pod pas. V Shalvar kamizu jsou odeni take pakistanci a afghanistanci. V Indii je salvar videt uz jen vzacne a vypada odlisne.
Baluchove jsou take nepatricne hrdy na svuj narod.
Jask
Na nejiznejsim mistu Iranu, toho moc k videni nebylo. Pristavni prumyslove mesto, kde chcipnul pes. Jizni cesta do Baluchistanu vede piscitou polopousti podel pobrezi. Jelikoz napadlo trochu vody, koryta rek pres piscitou silnici neni mozne projet jinak nez jeepem.
Nachazim jeep. Pozaduji nehoraznou castku. Na korbe je cena o polovinu levnejsi. Sem happy, jelikoz jizdu na otevrene korbe mam moc rad. Tipek nechape, proc nejedu vepredu nasedacce, ale placli jsme si. To ale netusim co mne ceka.
S dalsima 3 baluchema a 3 persanama a jednim strohym malym chlapeckem, se super trickem “Rich Boy”, se ‘tetrisujem’ na korbu jeepu spolu s pytlema cibule, krabic, meho drobecka a dalsich pytlu. Na “Rich Boy”e nevychazi misto a seda na vrchol hory, kterou jsme vsichni dohromady vytvorili. Neda se ani trochu pohnout. Jeep jede tak rychle, ze za a) se neda kuli sile vetru nic videt, za b) kazdej vejmol se kopiruje do nasich zadnic. Tohle cele se tahlo od poledne az do zapadu slunce.
Cesta by to byla jinak pekna. Ruzne zahlazene rude skaly, pekne mesicni prostredi a prvni baluchska vesnicka, ktera se od te iranske vyznacovala vetsim asijskym zmatkem, vetsim bordelem a vetsim smradem. Projelijsme nekolika rozvodnenyma korytama, se zapadlyma kamionama a autama cekajici na obou stranach reky na zazrak. Nas jeep si trochu ve vode zabublal, ale dal to. Celou cestu jsem koukal na toho usmudlanyho kluka, od vetru se slzama v ocich a tricku “Rich Boy”. Kdybych se mohl hybat, urcite bych alespon jednu fotku udelal. Ale bohuzel tento obraz zustane navzdy jen v me hlave.
Chabahar, basta Baluchistanu
Prvni balucsky mesto. Jako bych se dostal zase do uplne jineho sveta. Vsichni odeni do salvar kamizu, silnice vyjezdena v pisku. Smrdi to tu konecne Asii. :)
Seznamuju se s okolim. Takze jdu na caj a balucskou bastu. V jidelne (ci restauraci, je jedno jak tomu budem rikat, ale nablejskane misto si pod tim nepredstavujte) se me ptaj kam jedu. Bus jede az zitra. Jeden prijemnej baluch co mu patri restaurace me odvadi do mistniho maleho parku. “Tady muzes prespat. Vsichni te videli jit se mnou, takze se ti nic nestane” A fakt ze jo. Jeste prinesl nekolik bananu a park byl nanoc muj. Stavim stan. To prilaka par prcku, ktery pak zas zmizely.
Rano jdu k nemu na snidani a pak mizim par kilometru do tax-free zone of Chabahar. Bookuju bus navecer k poslednimu mestu Zahedan pred Pakistanem, usmlouvavam cenu. Drobecka v klidu nechavam v autobusovy kancelari. Kdyz sem kupoval ciga a vyptaval se co je kolem, tak se ke mne pridal jeden moc slusnej baluch. Nakonec se mnou stravil cely zbytek dne. Po Chabaharu jsme projezdili vsechno od skalnateho pobrezi u more, zastavili jsme u rodiny doma na poradnej baluchskej dlabanec, delam fotku bilo-cerne nohy. Zaslijsme do “modernejsiho nakupniho centra”, ktere zelo prazdnotou. Bazary, obchod s baluch muzikou mi koupil par audio-kazet. Po meste byl docela znamej. Bracha mel obchod se zeleninou a poradny mandarinky. Mel v kramku Witu Witu papouska. Den nabitej k prasknuti. Vecer jsme zakoncili konvici caje, vodnici s vyhledem na cele mesto. Maximalni pohoda.
Na cestu do Zahedanu mi bali sendvice a ZamZamijase.
Neco malo o mem drahem hostitely. 2x se pokusil ilegalne dostat do Evropy. Paseracka cesta vede pres Turecko a pak lodi do Recka. Jednoduche. V Turecku byva ale hodne check-pointu, takze ho pokazde vychytali. Ted ceka na svedske obcanstvi, ktere by kuli Iranskemu systemu mohl dostat.
Chtel koupit muj ceskej pas. Nebyl ale prvni clovek kdo se o to pokusil. Kdyz to shrnem. Iranci se snazi utect pryc. Do zapadniho blahobytu a cucat pritom Coca-Colu.
Pohranicni mesto Zahedan
Sediva dira na vyprahle nahorni plosine. Kdyz se mi nedari sehnat levny hotel, planuju prejezd do pakistanu na tentyz den. Pri smenovani par kolacu za rialy najednou slysim hrat v ulicich hudbu. V Iranu je verejna produkce hudby povolena pouze u pohrbu a statnich svatku. Vidim ze ulicema si to tahnou zastupy stovek lidi s rakvi na ramenou. Par vojaku a porvavaji “O Allahu, O Allahu … ” Neprekvapi me ze zeny (bo spise stovka cernejch inkvizitoru) jdou oddelene az po muzich.
Zastavuje se doprava v rusnych ulicich. Delam par fotek, ale s 20kilovym drobkem na zadech ziskavam prilis pozornosti a radeji toho nechavam.
Sefuju premrstene drahy savari na hranici. Naposledy v Iranu se mnou jedou 2 afghanci s krabicema oleju a susenek. Z repraku savari drnci vyjmecne 20 let stare techno a po perfektni cerne asfaltce si to straduju na hranici. V co se perfektni asfaltka promeni na druhe strane?
