Vitej v Persii. Dáš si čaj?
Iran - 4. Prosinec 2006
Teheran
Nočni prejezd plny jogy na jedne sedačce jsme si odbyli. Rano jsme spolu s Naotem se dosli rozloucit k Azadi monumentu. Coz je Teheranska nejznamejsi modernisticka stavba na pocest 2500 vyroci Perske rise. Kdykoliv se kona vojenska prehlidka, plna SCUD raket a tanku, vzdy projede kolem Azadi monumentu. Loucim se s Naotem a jelikoz chci pres noc prejet do Esfahanu, tak si rikam ze si dam prochazku po Teheranu. Kam az dojdu, tam dojdu. Coz je dost prastena myslenka na 12 Megovy mesto.
Ale kdybych nebyl magor, takbyste tezko cetli dal, ze? :) To vime dobre oba dva :)
Tak jo. Nejdriv jsem narazil na luxusni ovesnou kasi s cukrikem a skorici. V te zime dost zahrala. Minul jsem koncert na housle v parku. Dal jsem narazil na neco co jsem si ani ve snu nemohl prat.
Ferova tovarna na ZamZamijase. S podnikovou prodejnou, kde me uvzorkovali do ZamZam nebe zdarma. Neni to jen Zam Zam orange. Ale take Cola, Dia, Voda a Jogurt s vodou a soli alias Dooh. Je mi jasny, ze se jedna o par dobre namichanejch Ecek a vody z bajneho potoka ZamZam. Ale pekelne mnamkoznich. To je take duvod proc tahle mnamka nejde exportovat v podobe substratu. Je treba export i s vodou z potoka ZamZam.
Kdyz uz jsem ani dal nemyslel co lepsiho se muze stat, tak se stalo. Aneb kdyz je dobre, vzdycky muze bejt jeste lip, ne?
TAXI Teheran
Minul jsem benzinku s frontou aut a Paykanu na stavu. Jeden semnou pokecal, ale diky taxi nechci. Na konci fronty bylo jeste jedno Paykan Tago. Ze me pry zahlidnul si povidat s tim predeslim taxikarem. Tak chvili kecame a jestli bych nechtel nekam hodit. Nacez odsekavam, ze zaprvy vubec nevim kam jdu a za druhe na tago nemam Rialy. “To je v pohode. Zaplatis mi tim, ze semnou pokecas!” V ten moment mi toho projelo hlavou opravdu hodne. Od otazky zda jsou dnes Vanoce az po to na ktery planete ze to jsem. “All right!” Sedam a jede se.
Kecame o vsem moznym od korenu islamu v Persii az po Japonstinu. Projizdim se s nim hodiny po celem Teheranu od chudych ctvrti az po ctvrte pro ty nejbohatsi. Vlastni tago a ktomu jeste zadarmo je neco co by me nenapadlo v 12 megovym Teheranu nikdy absolovat. Vybavila se mi dalsi pasaz z pruvodce: “V Teheranu krome Azadi a muzeii nic neni, jen smog a miliony lidi”. Dalsi kec z edice Lying Planet.
Z taxikare se vyklubal normali ferovej chlap, kterej ma svuj business a tagem jezdi proto, protoze taga maji pristup do mist, kam bezna auta nesmeji. Zastavujem v luxus ctvrtich, v na pomery v luxusnich “obchodnich centrech” kam se zensky a chlapi chodeji spise promenadovat nez nakupovat. “Hele sleduj tamhletu kocku” Koukam na iranku v upnutych luxusne cernych satech s satkem kterej nenosi na hlave, ale spise naramenou. Na takovejch narazime bechem chvile vice a vice. “Kdyz mam cas, tak se sem chodim prochazet” povida mi. A dochazi mi, ze sem nechodi ocumovat ani tak kocky. Spis se podivat na Iran, jaky by byl, kdyby tu nevladl zakon sharia.
To ze mi koupil listek na busa a po prijezdu na autobusak a dlouhem presvedcovani jeste ten den listek stornoval. Vzdyt prece musis zustat na noc s mou rodinou. Tyhlety momenty zkratka nestiham. To je perska pohostinost.
U Taxikare doma mi ukazuje fotky ze svatby. “Hele ona nema satek?” “Jo jo. Je to moje manzelka, to kazdy vi, tak at ji klidne kazdej vidi” Pro zapadaky samozrejmost. Pro Iran zapadni zpusob mysleni a zivota, ktery v Iranu nema misto. “Pustime si telku” Z televize zacne hrat arabska MTV. “Ty jo ty mas satelit?” povidam mu. “Jo jo. Ale uvnitr domu, tak aby to nikdo nevidel. Kdybyto videla zvenci policie, tak by mne zavreli”.
Vecer prijizdi manzelka s malym prckem jmenem Daniel. Prcek ma hezkej MickeyMousovskej pokojik. Prinasi vecu. Ryzi a kure. Hraju si s prckem Danielem. Pohoda. Jeste ten vecer navstevujem dalsi rodinne zname. Kecame o cechach, cestovani … Za jeden den jsme toho probrali opravdu hodne.
“Rano te vyvezu nad teheran do hor. Je tam peknej vyhled na mesto. Jestli si chces precist maily, tak muzes. Mam internet.” Bere me do Danielova pokojiku, kde sidli pocitac. Pres telefon se pripojuje na net. Kdyz mu chci ukazat fotky, ktere mam na serveru pro sdileni fotek (Flickr.com). Misto toho vyskakuje bila stranka s dvema prostyma vetama v perstine. “Co to pise?” ptam se. Taxikar si to precte pak se zamraci chvili smutne a nastvane neco prohodi s manzelkou. “Tento server je statem blokovany, kuli obsahu, ktery je protizakony.” Najednou je smutno i me.
Druhy den se nam kuli snehove kalamite na vrchol nepodarilo dostat. Davame si jeste zavod Teheranem na autobusak . Autobus jsme stihli za minutu odjizdel. Dojemne se loucime a za rok zase v Teheranu si davame spicha.
Kashan v plne sile u Abolfazla
Pred dvema lety jsme v Kashanu s bandou potkali super kamarada Abolfazla. Nemohl jsem se proto v Kashanu znovu nezastavit a s Abolfazlem nalezite zakalit. Po shlednuti mistniho labirintu bazaru sem si po 4 SMSkach na ruzne telefony dal s Abolem spicha v parku. Abolfazl je jedinacek dobre zivenej.
V parku dlouho nikdo nikde. Videl jsem skupinku mladejch irancu. Tak sem si rekl ze by ho mohli znat. Prisel jsem k nim a rikam “Abolfazl?” a oni nato “Hashish?!” Blizko, ale to nebylo ono. Po par cigaretach slysim hlasite z dalky: “Baahraaaam! Bahraaaam!!” “Abooolfazlllll Abooool” odpovidam krikem. Bahram Radan jsem dostal prezdivku po jednom Iranskym herci, kterej nahodou vypada naoko jako ja.
Abolfazl a jeho dalsi gangsteri prijeli s bozim nakladakem. Z ktereho Abolfazl pri sve vetsi velikosti dvakrat malem vypadl. Noci projizdime tak 20km za mesto kde Abolfazl bydli. Uz za jizdy se zapaluji prvni cigarety hashise. Mezizastavka v prostem kramku, kde prodavaji jen par cigaret a limonad, Abol kupuje dalsi Hashis. Muj prijezd je trochu necekany, takze narychlo sezvana parta lidi a uz si to parime u Abola doma na perskem koberci. Prinasi se pocitac s muzikou. Tento rok vsude po Iranu drnci Gypsy Kings - No Volvere. Coz tahle hudba sama o sobe je pro Iran trochu letargie. Kamkoliv jsem prisel a rekl v Iranu Gypsy Kings, vzdy byli po ruce. Proto mne Gypsy King provazely celym Iranem. “O Amor mio …”
Dalsi dny a dalsi dny jsme navstevovali verejne Hammamy (sprch ci lazne), kde jsme take zaparili. Obesli jsme vsechny zneme, rodinne zname, parky, vesnice ale i nezname lidi. Nevim jak to Abol dela. Ale cela jeho vesnice o nas zcela jasne vedela.
Navstivili jsme i hrob Abolfazlova otce, ktery hrdine bazukoval nepratelske Iracke tanky. Pri bitve bohuzel padl a nechal tak Abola a jeho maminku osamote. Tim se z Abolova otce stal ‘shahid‘. Hrdina. Tim Abolfazlova maminka dostava od statu mensi rentu na vyziti a Abol timpadem nedela nic. Shahid vsak znamena opravdu hodne a Abolova rodina je neuveritelne respektovana, prinejmensim vsemi kdo jej znaji. Kamkoliv prijde dostane prinejmensim najist ci jinou vypomoc.
Byli to neskutecne divoke tri dny. A hrali k tomu stale a pouze Gypsy Kings - No Volvere “O Amor mio por favor …”
Bolestne dojemne, ale presto plne smichu louceni s Abolem u autobusu a hura pokracovat v ceste do sexi Esfahanu.
27. Březen 2007