MISHOX Na cestě stopem po Asii

Přípravy na tuto cestu byly ty nejsložitější ze všech cest co jsem kdy zažil.

V první řadě bylo třeba vyřešit financování cesty. Po prvním semestru na vysoké škole jsem studiium odložil na neurčito a sehnal jsem si práci. Dva měsíce jsem pracoval kombinovaně v zaměstnání a externě. Denně 20hodin práce! S přestávkou na oběd, cígaro a spánek. Ale po dvou měsících jsem usoudil, že takovej hard-core se nedá ve zdraví vydržet. Proto další 4 měsíce jsem dělal kreativní webdesigny a grafiky externě sám na sebe. Ještě s trochou uspor ze zlatého vydavatelství Ringier (Reflex, Blesk …) a vydelku po pul roce prace, jsem zainvestoval ještě do nového foťáčku a pořebné dovýbavy. Byla by škoda nefotit na tak dlouhé cestě. Po návratu si člověk pamatuje 50% a po roce člověk už zapomene většinu. Takže pořádně slušně fotit byla nezbytnost.

Dále bylo potřeba dovybavit horolezeckou výbavu do Himálájí a hor vůbec. Takže jsem k pohorám a horolezeckému stanu přihodil ještě goráčovou bundu (česká Tilak Raptorka, eňo ňůňo bundička :) ) a teploučkou fleesku. Vařič beru s tim, že až dojedu do Indie koupim benziňák a plynovej pošlu poštou domu společně s hromadou suvenýrů z Iranu a Pakistanu.
Spacák z Tesca do +1celsia extrem starý 6 let, už taky ztratil hodně ze svých vlastností a kouzla. Po brutálním vymrznutí v horách v tomhle “spacáku” už vim, co znamenají uvedené extrémy na spacácích. Znamená to že to přežijete, ale nepočítejte s tim, že byste se v něm vyspali. Tedy jsem koupil z výprodeje výbornej českej spacák Prima Tulak.
Minulý rok jsem se poučil, že chodit po horách s 3 kilovym stativem neni zrovna nejlepší. Došlo tedy i na drastickou redukci váhy mého drobka tak abych netáhnul více jak 15kg na zádech. Takže napříkald místo dvou rukavic beru jen jednu :) (prvních pár týdnu bude na stopu hodně zzima, hlavně na ruku ;)). Nebo lahvička na šampon, která je zároveň i bublifuk :))
O prázninách jsem se nechal doočkovat 3 včeličky do prdelky na Žloutenku B, která se dá v Indii chytnout. Tyfy, Hepatity A, Meningokoky, Tetany jsem měl díky bohu již z dřívějška. Hodně duležitá je lékárna. Nechutně drahá Antimalarika proti malári, endiarony na čvachtavou sračku, paraleny na horečku a nějaký náplasti.

Nejméně přijemné byla legislativní a právní zařizování. Rušení živnosti, berňák, finančák, zdravotní pojištovna, zřízení kreditek, bankovní učet u ČSOB s ročním pojištěním na cestu (ó díky ti ČSOB!). Dosta často se mi stávalo, že si mě ouředníci nedokázali nikam zařadit. Uřednice:”Pracujete pane Švec?” Já:”Pracoval jsem” Ona:”Tak studujete?” Já:”Studoval jsem” Ona:”Tak co sakra děláte?!” … a tak dál :)

No a nakonec víza. Vyrizeni iranskeho viza trva zhruba tri tydny, da se zaridit z Prahy, primo na Iranskem velvyslanectvi a stoji asi 1010 CZK i s poplatky bance. Pan Allah mě má asi rád, takže místo běžného 7denního transit viza jsem dostal plnej 30days entry! :)) Pro pakistanske vizum se musi do Varsavy, vyrizeni trva zhruba deset dni, a vyřídil jsem ho postou - 775 CZK. Turecka viza jiz nastesti nejsou potreba (snad jedina zrejma vyhoda vstupu do EU :D) a za indicka viza chteli 1600 CZK, multiple entry na sest mesicu. Jinak z toho co jsem viděl na indocké ambasádě se děsim toho cio bude v Indii :))

Zbytek jako brejličky na potápění, hippie šátek, různé tabáčky pro Iránce, brumla a foukací harmonika jsou už jen drobnosti.

This entry was posted on Pátek, Listopad 10th, 2006 at 11:40 and is filed under Přípravy. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.