MISHOX Na cestě stopem po Asii

Zamlzenou a mrazivou noci z Bulharsko-Turecky hranice v Kapikule uz zadny kamion nejel, tak jsem zachrapal na stejnem miste, jako kdyz jsem jel pred dvema lety z Iranu s Honzykem. I pres spacak do hor, termo triko, fleesku a goracovou bundu mi teplo zrovna moc nebylo.

Zeme Allaha, caje a pohostinosti

Sobota. Z hranice jsem dojel s tuřinem jmenem Osman kousek za Istanbul. Pozvani na cajiky, obidek a cigara je pro Turky asi tak typicke, jako kdyz jse v Cechach jde na “jedno” pivo. Stop za Istanbulem je uzasna vec. A jeste uzasnejsi je ze v noci jsem stopnul pres deset aut, ktere jsem nasledne nechal ja blbec odjet. Stopujes, zastavi auto a jede treba do Antalye k mori, pak zastavi auto a jede stovky kilometru na sever Turecka. Je to opravdu dobry, ze si takhle muzes vybrat skoro libovolnou hodne vzdalenou destinaci v Turecku. Ale do te moji stale nikdo nejel. V Rumunsku jsem byl pri stopovani dost nastvanej a na vsechny jsme se akorat mracil. Tady jsem se na vsechny vysmate gebil jak idiot a zastavovalo jedno auto za druhym. A vubec nezalezelo na tom, ze byla noc a ze jsem stopoval uprostred dalnice.

Par kratkejch stopu, s tipkem co neuznaval Kurdistan a se starcem kterej mel za kamarada paradne vypasenou slepici jsem chytl staryho Turka, kterej me vzal az za hlavni mesto Turecka - do Ankary. Vse doplnene o pro Turky tipicke pozvani na cajiky a veceri.

V pekle urcite mrzne

Nedele. Zachrapat za Ankarou uz takova sranda nebyla. Jednak pres noc mrzlo, byla mlha, nikde nikdo a porad po me stekalo hejno psu, ktery jsem musel zahanel sutrakama. Takova alimatka je treba pri spani na zmrzlem poli uplne na picu. Je to jako spat na obrovskem kusu ledu. Asi hodinu jsem mel potom pocit ze mi zmrzla ruka na ktery jsem lezel.

Rano zjisteni ze mi zamrzl spacak, kterej by se dal rozbijet kladivkem me utvrdil v tom ze musim na teply jiho-vychod Turecka, tam co rostou ohromne kaktusy u dalnice, co nejrychleji.

Do 400km vzdaleny Adany pres horama obklopenou krajinu, kde na vrcholcich hor uz lezi bili snih me vzal jeden hodne silenej Kurd. Taky bych se mel zminit, ze po celou dobu v Turecku a vlastne i Bulharsku, jsem nechytil jedineho cloveka, kterej by nemluvil jinak nez Turecky ci Farsi. Ten Kurd co me vezl jel jednak s pekne nalozenym kamionem takze jel tak 60km za hodinu a do kopce bych mozna bezel i rychleji. Tuci jsou desne ale fakt desne na zensky. Takze mi zacal nabizet ze az dojedem do Adany, tak mi da spoustu Viagry a ze vyrazime za slapkama za 1USD. A vlastne celou cestu nemluvil o nicem jinem. Ale jinak to byl prima chlapik, jen trochu jednodusi a dost ujetej, ale vtipnej. Cestou jsem zkusil spoustu Tureckej mnamek, od sladkosti po vselijak palive kebaby. Parkrat se mi stalo, ze stop sice jel do mista kam potrebuju, ale vyhodil me treba 100km pred cilem. Takze asi 100km jsem v noci behem par minut chytl prvniho docela inteligentniho kamionaka, kterej vezl jako naklad dalsi kamiony do Adany na super benzinku. Zas cajiky, mnamky a pokec s ridicovejma arkadasema (kamaradama). Moje turectina se za ty dva dny na stopu tureckem dost zlepsila takze jsem schopnej kecat nejenom o tom kam jedu, jak se jmenuju, kolik mam deti, kolik mam sester a manzelek a jestli je Turecko prima zeme.

Po tydnu na stopu asi prvni noc,kdy nemrzlo a kdy jsem se najedenej, nacajovanej a stastnej y toho, ze zacalo konecne “leto” vyspal do ruzova.

Pondeli. Dalsi den par stopiku kamionama (nicim jinym jsem snad od Bulharska jeste nejel) na vychod do mesta Sanli-Urfa, kde jsem konecne slezl ze silnice, aby zacala ta opravdova cesta za poznanim.

This entry was posted on Pondělí, Listopad 20th, 2006 at 18:40 and is filed under Turecko. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.